Teorie

Co to je kraniosakrální biodynamika?

Vypadá to na nedotažený pokus o zlomení jazyka, ve skutečnosti jde o popis historie oboru. Vše začalo, když dr.Sutherland si počátkem 20.století všiml rytmických pohybů lebečních kostí člověka (poznámka: cranio je lebka a sacrum kost křížová) a zkoumal, jak se jednotlivé kosti samy pohybují a jaký vliv tento pohyb má na tělo. Jeho žáci se zaobírali oborem dál, rozvíjeli ho jako osteopatii s ambicí správnými malými pohyby lidi uzdravovat a zjistili, že mozkomíšní mok má svůj rytmus. Žáci, kteří pokračovali ve zkoumání účinků kraniosakrálního rytmu, pojali tělo jako tekutinové prostředí, které je v neustálém rytmickém vnitřním pohybu, jehož neuspořádanost je jen zdánlivá a má svůj řád.

Rytmy pozorovatelné v těle jsou dnes měřitelné některými lékařskými přístroji, rozeznáváme podle frekvence základní kraniální vlnu (CRI), mid-tide a long-tide. Každý ze základních rytmů je projevem regeneračního procesu a zatím se jen domníváme, co se v těle přesně děje. Je velmi pravděpodobné, že základní kraniální vlna souvisí s fyzickým tělem, mid-tide s tekutinovým tělem (hormonální systém) a long-tide s psychikou. Nelze to ale tvrdit takto jednoznačně, jsme stále spíše užaslí diváci.

Základem kraniosakrální biodynamické terapie je neinvazivní přístup, terapeut jednotlivé rytmy vnímá, pozoruje, ale oproti osteopatii je neovlivňuje, zůstává trvale v neutrálu a podporuje tím procesy v těle klienta. Tělo klienta si pak samo volí pořadí a délku práce s jednotlivými rytmy.

Dnes víme, že tento postup přirozeně používají všechna zvířata, zatímco u dospělých lidí byl uměle potlačen vzdálením se od moudrosti těla přílišným využíváním jen emočních a racionálních schopností.

Co jsou to fulkra?

Představme si tělo jako noční oblohu plnou hvězd, které se ale pohybují v jednom rytmu kraniosakrálního rytmu, to znamená rozpínají se a stahují se všechny zároveň ve stejném rytmu. Takovýto pohyb vytvářejí přirozená fulkra, když jsme v přirozeném a rovnovážném stavu.

Naproti tomu existují inertní fulkra, která vznikají uměle v důsledku zranění nebo traumatické události. V takové chvíli nastává stažení svalů, silné napětí, úlek, které v tomto okamžiku můžeme vnímat ale i nemusíme. Když traumatická situace pomine, může dojít jen k částečnému návratu do původního stavu. Nedojde tedy k plnému uvolnění nahromaděného napětí. Rytmické pohyby „hvězd“ jsou díky zbylému napětí v nějakém místě trvale odlišné od „oblohy“. Tělo toto napětí obejde objížďkou nízké kvality a údržbově náročné cesty, aby mohlo aspoň nějak fungovat v ostatních tělesných funkcích. Když opětovně nastane situace podobná předchozímu traumatickému zážitku, tak nedokáže člověk skoro nikdy reagovat přiměřeně a správně, protože objížďka není plnohodnotná, neumožňuje plynulý průjezd. V takových situacích přichází zkratkovité jednání (viz „emoční vzorec“) velkého důrazu – úměrně tomu, kolik napětí je uzavřeno v inertním fulkru.

Umí kraniosakrální biodynamická terapie rozpouštět emoční vzorce?

Ano, to je jeden ze způsobů práce. Emoční vzorec si lze představit jako existující inertní fulcrum, které se aktivuje zpravidla „spouštěčem“, který může mít jakoukoli podobu (například vůně, pocit, světlo, pohyb) připomínající původní traumatickou situaci.

Ve chvíli, kdy je aktivován emoční vzorec, je tělo připraveno bojovat, utíkat nebo zamrznout, podle toho, jak probíhala traumatická situace. Člověk v takové situaci se chová zkratkovitě. Tato traumata je možno postupně zpracovat podpůrným hovorem během terapie, pokud se vzorec projeví.

Práce nekončí tím, že odezní příznaky?

Klient někdy přijde s pevnou představou a přáním a svou pozorností nebo prožitkem s konkrétním příznakem vytáhne do popředí některé z inertních fulker. Terapií se bude rozpouštět, ale vědomě zvolené inertní fulkrum bývá to nejnovější, ne to příčinné. Po odstranění vědomě zvoleného fulkra a odeznění původních příznaků je sice klient spokojen, jenže příčina problémů je nedotčena a trvá. Bez další terapie by starší inertní fulkrum při dalších životních situacích znovu vytvořilo následná inertní fulkra a situace s příznaky by se buď opakovala, nebo by se viditelné projevy jen přesunuly do jiné části těla. Biodynamický přístup nehledá projevy, ale příčiny a dokonce vlastně vůbec nehledá – umožní nevědomým regeneračním procesům, aby samy zvolily tempo a místo, kde terapie bude probíhat, tělo přesně ví, co mu nejvíc překáží, kde se mu nejvíc uleví a do čeho se chce pustit až později.

Vzniká inertní fulkrum jen z psychických událostí?

Traumatickou událostí je dále například úraz. Představme si náhlý náraz do těla klienta. V okolí místa nárazu dojde k prvotní obranné reakci, to znamená ke stažení místních tkání. Energie nárazu a poškození se pak přenese do několika dalších míst v těle, aby tolik nezatížila místo prvotního nárazu, a tak vznikla druhotná inertní fulkra. Takovým způsobem se dostane fyzické trauma do psychiky jako strach (obava), aby se taková traumatická situace již neopakovala. Inertní fulkrum zůstane v těle jako trvalé a nedojde k obnovení stavu tkání do původního stavu před traumatem.

Jinou traumatickou událostí jsou obtíže nastalé při porodu, od dušení po deformace, případně obtíže vzniklé před porodem při těhotenství. Známe i jiná traumata, například vzniklá při početí, na které má vliv stav a nálada obou budoucích rodičů, jejich životospráva a vztah, úcta a přístup jednoho k druhému. Traumatická událost je taková událost, kterou nechceme opakovat. V důsledku takové události si člověk může vytvořit tak zvané obranné vzorce, o kterých si myslí, že umožní takovou situaci neopakovat.

Lze inertní fulkrum rozpustit z vědomé úrovně?

Prakticky ne. Představme si traumatizující událost prožité bezmoci, po které zbylo nutkání se ostře bránit při sebemenším náznaku opakování podobné situace. Můžeme si pak přikazovat jak chceme, že se budeme chovat příjemněji, ale vědomí je na to krátké. Jen slabé emoční vzorce je možné rozpustit z vědomé úrovně.